Sedlo
Tvar sedla se vždy mění podle druhu jeho využití. Základní druh sedla je sedlo výcvikové (školní), dále jsou sedla parkurová, drezurní, westernová, dostihová, dámská atd.
Sedlo musí vždy dobře přilnout k tělu koně a je vždy položeno na sedlové dečce, která koně chrání. Konstrukce sedla se nazývá kostra, většinou umělohmotná, ocelová, nebo z lehkého dřeva. Postranní části se sedla se nazývají bočnice( s koleními opěrami ), pod nimi se nachází velké a malé stranice, pod kterými jsou třmenové zámky a zápinky na podbřišník. Sedíme v posedlí, nejhlubším místě sedla. Na tělo koně přiléhají sedlové polštáře, mezi nimi se nalézá komora. Přední rozsocha zcela nepřiléhá ke koňskému tělu a tvoří přední okraj sedla. Zadní okraj má název zadní rozsocha. Podbřišník, který udržuje sedlo na správném místě je upevněn zápinkami. K sedlu jsou dále koženými třmenovými řemeny přichyceny třmeny (skládají se z kovového třmenového oblouku a můstku).Třmenové řemeny jsou k sedlu připevněny ocelovým zámkem.
Uzdečka
Uzdečka je jednodušší uzdění než uzda. Jejím základem je jezdecká ohlávka. Skládá se z nátylníku který se v místě kde se spojuje s čelenkou ( čelenka bývá často ozdobná) rozděluje do dvou lícnic (udidlové a nánosníkové) a do podhrdelníku. Udidlové lícnice drží nánosník, jehož spodní část se nazývá podbradník. Lícnice udidlová uchycuje udidlo a na jeho kroužcích jsou připevněny otěže.
Otěže mohou být buď kožené nebo gumové a jsou poskytovány ve více šířkách. (na obrázku zdobená westernová uzdečka bez nánosníku).
Uzda
Uzda se používá především při drezůře. Oproti uzdečce má uzda navíc jedny delší udidlové lícnice, na které je připevněno ještě další pákové udidlo.Uzda má tedy dvě udidla a dvoje otěže. Ostatní části jsou stejné jako u uzdečky.
Typy nánosníků:
Anglický nánosník - Nejjednodušší a nejpoužívanější nánosník. Lícnice uchopují jednoduchý kožený pásek který je přitisknut na nose. Tento typ se jako jediný používá při plném uzdění ( s uzdou ).
Mexický nánosník (křížový) - Na nose jsou dva pásky, které se ve středu kříží a spodní část brání koni aby otevřel hubu. Tento druh na koni působí ozdobně
Hannoverský nánosník - klasický nánosník s řemínkem který je upevněn pod udidlem (podbradník).
Kombinovaný - Kombinace klasického anglického nánosníku se spodním řemínkem(vychází ze středu nánosníku a vede pod udidlem), který brání otevření huby, stejně jako u předchozích typů.
Typy udidel:
Stíhlové lomené udidlo - nejčastější typ udidel, vyráběný z kovu. Uprostřed je spojeno kloubem, nápor je vyvíjen hlavně na koutky a na pysky.
Pákové udidlo - používá se při plném uzdění, působí především na spodní čelist, bývá používán podbradní řemínek.
Pelham - je kombinace stíhlového a pákového udidla.(na obrázku pelhem se žlábkem pro jazyk uprostřed).
Gumové stíhlové udidlo - není lomené a díky tomu že je vyrobeno z gumy, je vhodné pro koně s poškozeným chrupem.
Hakamore - Uzdění bez udidla
Hakamore je uzdění bez udidla a je určen především pro koně s citlivou nebo nějak poškozenou hubou, nebo pro koně tvrdohlavé. Má zpevněný nánosník, na který je vyvíjen tlak. Otěže jsou připevněny k dlouhým lícnicím které ovládají nánosník. Je ale velmi složité toto zařízení používat, především jsou zapotřebí nemalé jezdecké zkušenosti a zručnost.
Martingaly - pomocné otěže
Martingal je zařízení, které zabraňuje aby kůň nadměrně škubal hlavou. Martingal je buď pevný nebo průvlečný. Průvlečný je stejně jako pevný provlečený podbřišníkem a prochází koni mezi předníma nohama, ale dále je rozdělen na dva pásy které jsou přichyceny volně na otěže. Rozdíl je vtom že pevný je přichycen hned na podbradníku a nerozdvojuje se.
Pokračování
|