Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Kůň

Zisk "pony" licence má stejný postup, jako při vystavování licencí pro velké koně, jen na žádost o vystavení licence, či prodloužení již vystavené, je nutné doplnění údaje o hůlkové výšce v kohoutku, zjištěné inspektorem ASCHK.

Závazná kritéria ČJF o měření KVH pony

1. Měření kohoutkové výšky hůlkové (dále KVH) je povinné pro všechny pony, kteří žádají o vydání licence ČJF.

2. Každý majitel pony musí každý rok nejpozději do konce jarního registračního období předložit společně se žádostí o registraci (či prodloužení registrace) pony i potvrzení o KVH pony.

3. Toto potvrzení, platné pro celý příslušný kalendářní rok, vydává Inspektor chovu koní. Předložené potvrzení nesmí být starší 60 dní ode dne měření.

4. Veškeré náklady spojené s měřením pony a jeho potvrzením hradí majitel pony.

5. Naměřená KVH, uvedná v potvrzení, je pro daný rok v tomto jediném období zaznamenána do licenčního průkazu pony. Tato změna v licenci je prováděna bezplatně.

6. U pony, kteří jsou nově registrováni v průběhu kalendářního roku, platí pbdobné ustanovení bodu 3, 4 a 5.

7. Od 1. 1. 2003 budou od každoročního přeměřování osvobozeni pony, kteří v daném kalendářním roce dosáhnou minimálně 8 let věku. Poslední naměřená KVH bude platná i pro následující roky.

8. Tato závazná kritéria vstupují v platnost 1. 12. 2002 a současně se tímto dnem ruší všechna dřívější nařízení k měření výšky pony vydaná před tímto datem.


  Jezdec

Podmínky a osnovy pro získání jezdecké licence

ZKOUŠKA ZÁKLADNÍHO VÝCVIKU JEZDCE PONY

Česká jezdecká federace stanovuje následující podmínky k získání jezdecké licence jezdce pony.

1) Uchazeč musí dovršit v daném roce věk minimálně 8 let.

2) Uchazeč musí prokázat složením praktické zkoušky dovednost v jízdě na koni:

  • vodění a předvádění koně
  • drezurní úloha P1
  • překonání parkuru ve výšce 50 cm s 1 distancí a skákání kavalet z klusu

3) Uchazeč musí prokázat základní teoretické znalosti z:

  • anatomie a fyziologie koně
  • napájení, krmení, ošetřování a kování koně
  • úrazy a nemoci koní
  • základní zdravotní ošetření koně
  • ústroj jezdců při výcviku, postroj koní
  • bezpečnost jezdce a základní první pomoc
  • disciplíny jezdeckého sportu (základní znalost pravidel)

Svoje znalosti prokáže uchazeč formou testu.

4) Minimální počet uchazečů je 6, maximální počet je 20.

5) Zápisné ke zkoušce (i opakované) je 500,- Kč, je příjmem ČJF a nevrací se. Uchazeč kromě uvedeného uhradí účastnický poplatek související s pokrytím nákladů na uspořádání zkoušek (technické zajištění aj.), jehož výši stanoví pořádající oblast ve spolupráci s pověřeným pořadatelem.

6) Úspěšné složení této zkoušky opravňuje jezdce ke startu v soutěžích pony.
 

Opravné zkoušky

  • Jezdec, který neuspěje u zkoušek jak z praktické tak i teoretické části opakuje celou zkoušku nejdříve za 6 měsíců.
  • Jezdec, který neuspěje při zkouškách v praktické části (drezura nebo parkur nebo oboje) opakuje celou praktickou část nejdříve za 6 měsíců.
  • Jezdec, který neuspěje v teoretické části (testu) opakuje zkoušku jen z teorie, nejdříve však za 1 měsíc.

Přerušení zkoušek

V mimořádném případě může komise ze závažných důvodů jezdce ze zkoušek vyloučit (nenechat jej dokončit).

HODNOCENÍ ZKOUŠKY ZÁKLADNÍHO VÝCVIKU

V drezuře jsou hodnoceni uchazeči v základních chodech – krok, klus, cval, provedení kruhu, srovnání a zastavení. Základním hodnocením je sed a vliv jezdce. Součástí hodnocení je i vodění a předvádění pony.

Ve skoku na parkuru je základním kriteriem hodnocení – balanc, styl, rytmus a tempo.

V teoretické zkoušce základní znalosti formou testu – minimálně 28 správných odpovědí (z 35 otázek) = splnil.

Jednotlivé části zkoušky jsou hodnoceny výrokem komise – splnil, nesplnil. Pro hodnocení praktické části zkoušky nejsou uplatňována ustanovení pravidel jezdeckého sportu.

Na závěr zkoušek proběhne vyhodnocení uchazečů. Po ukončení zkoušek vypracuje komise „Protokol o zkouškách“ pro příslušný oblastní výbor a sekretariát ČJF. Na jeho základě bude účastníkům zkoušek, kteří splnili, vydána licence jezdce pony s označením „jezdec – P“.

SMĚRNICE PRO ZKOUŠKU ZÁKLADNÍHO VÝCVIKU JEZDCE

Zkoušky základního výcviku se mohou provádět v jezdeckých areálech, které mohou zajistit následující podmínky:

1) Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů v drezuře (drezurní obdélník 20 x 40 m).

2) Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů po stránce skokové (viz. předepsaný plánek parkuru).

3) Ustájení pro koně kandidátů zkoušek.

4) Obsluhu pro stavbu překážek.

5) Místnost pro vypracování testů.

Pomůcky potřebné při zkouškách

1)Každý kandidát si musí dovézt oddílového, klubového nebo soukromého koně, se kterým bude provádět zkoušku (může být jiný pro drezuru a pro parkur, na jednom koni se mohou vystřídat max. 3 jezdci).
Kandidát si zajistí vlastního čtenáře úlohy.
Kandidát si přinese psací potřeby.
Kandidát bude mít kompletní jezdeckou výstroj a kůň postroj dle skokových pravidel jezdeckého sportu čl. 256 a čl. 257.

2) Startovní čísla 1 - 20 (pořadatel)

3) Překážkový materiál pro předepsaný parkur (pořadatel)

4) Drezurní obdélník 20 x 40 m (pořadatel)

5) Tiskopisy pro hodnocení kandidátů zkoušek (pořadatel)

Při zkouškách jsou potřeba nejméně 3 zkoušející:

1) Hlavní, který kontroluje a zabezpečuje správné dodržování časového rozvrhu, na začátku provede instruktáž kandidátů, provede vyhodnocení testu a na závěr zkoušek provede provede celkové vyhodnocení.

2) Další dva zkoušející budou hodnotit drezurní a skokovou zkoušku.

(Hlavního zkoušejícího jmenuje VV ČJF a ostatní oblastní výbor ČJF - vyloučeni jsou zkoušející, kteří mají u zkoušek kandidáty z vlastního klubu nebo příbuzné.)

ČASOVÝ PROGRAM ZZV JEZDCE

 8.00

- kandidáti se shromáždí a budou jim přidělena čísla 1-20 (max. 20 na den)
- hlavní zkoušející informuje kandidáty o průběhu zkoušek

 9.00

- předvádění a vodění koně
- drezurní úloha P1 (pořadí startujících 1 - 20)

14.00

- skoková zkouška na předepsaném parkuru (pořadí startujících 20 - 1)

16.00

- testy (vypracovat odpovědi na otázky testu v čase 45 min.)

17.30

- hlavní zkoušející provede zhodnocení všech účastníků zkoušek za jejich účasti

(Uvedený časový rozvrh je orientační. Je v pravomoci zkušební komise rozvrh upravit - dle počtu účastníků apod.)

Okruh otázek pro zkoušky základního výcviku jezdce pony:

  1. Zkratka mezinárodní jezdecké federace.
  2.
Kdo organizuje jezdecký sport v České republice.
  3.
Popis koně (části těla).
  4.
Vrozené znaky u koní.
  5.
Získané znaky u koní.
  6.
Základní barvy koně.
  7.
Počet zubů dospělého koně.
  8.
Tělesná teplota dospělého koně.
  9.
Napájení koní. (spotřeba vody u koně)
10.
Základní krmivo pro koně.
11.
Zásady bezpečnosti práce při ošetřování koní ve stáji.
12.
Ošetřování koní před a po výcviku.
13.
Podkování a ošetřování kopyt.
14.
Nemoci koní a jejich léčení.
15.
Úrazy koní a jejich ošetření.
16.
Zlozvyky koní.
17.
Doporučené očkování pro jezdce i koně.
18.
Zásady první pomoci.
19.
Nohosled koně v kroku, klusu a cvalu.
20.
Co je to mimochod.
21.
Ochranné pomůcky při výcviku a soutěžích pro koně.
22.
Ochranné pomůcky pro jezdce.
23.
Správná výstroj jezdce při tréninku.
24.
Pomůcky jezdce, kterými působí na koně a jejich použití.
25. Popis správného sedu jezdce.
26. Martingal a jeho funkce.
27. Pomocné otěže.
28. Popis uzdečky a uzdy.
29. Popis sedla s jeho doplňky.
30. Druhy nánosníků.
31. Vodění a předvádění koně.
32. Základní chody koně.
33. Pojem barování koně
34. Chování jezdce s koněm při vjezdu na veřejnou komunikaci.
35. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu.
36. Jaké doklady potřebuje jezdec a kůň pro start na závodech.
37. Jak staří koně se mnohou účastnit poprvé skokových soutěží.
38. Ústroj jezdce v parkurovém skákání a výstroj koně.
39. Ústroj jezdce v drezurních soutěžích a výstroj koně.
40. Které zkoušky zahrnuje soutěž všestrannosti.
41. Rozměry drezurního obdélníku a jeho písmena.
42. Jak mají být provedeny základní cviky (př.kruh…)
43. Skoky na opracovišti při závodech.
44. Výšky překážek v jednotlivých klasických stupních obtížnosti.
45. Penalizace trestnými body na parkuru.
46. Základní typy překážek na parkuru.
47. Umístění praporků na skoku a jejich význam.
48. Pravidla soutěží pony.
49. Jaké jsou zvláštní soutěže v parkurovém skákání a jejich pravidla.
50. Obecné základy ostatních disciplín (endurance, voltiž…)